Ať už je to samotný systém nebo naše společnost, která stále upřednostňuje průměr oproti individualitě, jsme neustále tak nějak podvědomě tlačeni „nevyčnívat“. A tento způsob bytí se tak trochu přenáší do každé části našeho života. Nevyčnívat, nebýt něco extra, nehrát si na něco, být při zemi, nelétat, nesnít a makat. Držet hubu a krok, to by mohlo být motto některých lidí. Tedy alespoň co se týče ostatních, sami na sebe bychom nikdy nic takového neuplatnili, to dá rozum. Takové přemýšlení nás ale nutně vede také k otázce, proč tomu tak je a jak se to tedy odráží do ostatních částí našich životů?

Chceme to nejlepší jen tak tajně

Spousta z nás podléhá velmi snadno reklamě a ostatním. Jsme neustále masírováni ze všech stran. My chceme to nejlepší, chceme se s tím nejlepším spokojit a nejít pod naše standardy, jenomže potom jsme postaveni před danou situaci a zkrátka sklopíme hlavu a ustoupíme. A ať už to jsou naše předpoklady, sny, očekávání, raději slevíme, abychom náhodou nebyli ti „problémoví“, než abychom udělali pořádný problém. A co je na tom, dělat problémy? Přeci kdyby lidé nedělali problémy, nikam bychom se neposunuli. Podívejte se, ale, co nakupujeme. Průměrné, ba i špatné a nekvalitní, suroviny a to jenom proto, že jsou ve slevě. Když člověk nechce utrácet peníze za nějaké odporné přesmažené jídlo v restauraci, kde by si raději neopřel ani kolo, hned se na něj všichni dívají, co si myslí, že je. Normální jídlo pro normální lidi, nebo ne? To je ovšem přesně to myšlení, se kterým se musí skoncovat. může pomoci těm, kteří hledají nějaký „návod“.

Je třeba se osvobodit

Jakmile vám někdo donese pěkně přesolený oběd, tak je třeba třísknout do stolu a udělat scénu. No a co, že se lidé koukají? Když vám někdo prodá šunt, proč byste neměli vyvolat scénu? Mějte na paměti – jsou to vaše peníze a váš čas, který takto marníte a investujete, pokud NECHCETE to nejlepší, co lze dostat.